Autoři: Ing. arch. Martin Richtár
Je patrné, že stavba do dnešní podoby prošla mnoha historickými úpravami a získala tak spoustu architektonických vrstev ale též nepatřičného „nánosu“. Z původně jednopodlažní (patrně klasicistní) stavby, se stal slepenec přístaveb a nadstaveb. Zvláště patrné a nevhodné je objemové spojení s přístavbou ve východní části – jež byla původně jako samostatný objekt výškově, hmotově a patrně též barevně oddělena, včetně samostatné střechy – ta byla později v poválečném období zvýšena a „spojena“ se stávající stavbou. Snahou úprav, je tedy snaha o architektonické (ale i funkční a věcné) oddělení historicky hodnotné části od druhořadé poválečné přístavby. Toto oddělení umožňuje šetrnou „renovaci“ historicky hodnotné části zevnějšku společně s naplněním dnešních standardů na bydlení v „samostatné soudobé přístavbě“ – která tak může mít větší okna a výstup na terasu. Objekt se tedy v exteriéru znovu „rozdělí“ na pomyslné dvě stavby, odděleny hmotově, výškově i materiálově. V klasicistním parteru s klenbami pak byla (též kvůli vlhkosti) navržena kavárna.
